Máme za sebou v pořadí třetí ročník novodobého mistrovství Evropy v yoyování. Stejně jako předchozí, i tento největší contest v Evropě hostila Praha, do které se sjeli nejen nejlepší evropští yoyeři, ale také řada světově proslulých borců a osobností světové yoyo komunity.

I letošní ročník proběhl hladce, především díky stále dokonalejší pořadatelské dvojici Kordovský – Šedivý. Pánové opět přesvědčili, že EYYC je na nejlepší pořadatelské úrovní na světě a v jejich podání není nic nemožné. Zmínit musíme i zbytek organizačního týmu (zejména Axla Kordův stín- né pro ten stativ dolů nejdu, ale i další), lidi, bez kterých by EYYC nemohlo proběhnout bez problémů a ke všeobecné spokojenosti.

Prostory opět poskytlo divadlo Archa, na takovou akci perfektní místo – jak velikostí, tak i dostupností.

EYYC 2012 přinesl v soutěžních kategoriích několik změn, které ještě zvýšily atraktivitu celého contestu, jenž svou kulisou už tak předčí světové soutěže.
Novými kategoriemi se stalo AP (artistic performance, umělecký výkon) a ženský speciál 1A – zvláště tato kategorie se setkala snad s největším ohlasem publika.

Akce začala v sobotu úderem desáté hodiny ranní registrací závodníků, a že jich nebylo málo; jen v nejprestižnější kategorii 1A (tj. stringová klasika s jedním yoyem) soutěžilo v kvalifikaci 104 yoyerů, což se neobešlo bez menších organizačních komplikací, nakonec zdárně vyřešených.

O půl jedné odstartovala první část kvalifikace 1A, každý z yoyerů měl během jedné minuty předvést co umí a přesvědčit, že si zaslouží finále. V největší konkurenci v historii, kdy do finále postoupilo pouhých 10 yoyerů, to rozhodně nebylo nic jednoduchého.

Nemistrovská kategorie TRICK LADDER, představená ve dvou kategoriích, následovala v pauze před druhou částí 1A kvalifikace: v kategorii 0-15 zvítězil Jan Kloubec, 15-29 ovládl Jan Novotný.

V rychlém sledu pokračovala druhá část kvalifikace 1A; do finále zamířilo deset borců, kteří doplnili 11 přímo nasazených na celkových 21 finalistů.

Za velkého zájmu slušně zaplněného hlediště začala po 1A kvalifikaci nově zařazená AP kategorie. Tu jednoznačně opanovalo duo profesionálů IN-MOTION, které svojí precizností dokonalou souhrou, nápadem a uměním nenechalo nikoho na pochybách o vítězi.

V následující první z mistrovských kategorií – 3A (stringové triky se dvěma yoyi) – měla Ćeská republika svoje první želízko v ohni; a to hned to nejžhavější, v podobě mladého talentu Michala Jaška. Ten se yoyování věnuje pouhé dva roky a už na té nejvyšší úrovni. Michal předvedl freestyle provedený naprosto dokonale a znemožnil ostatní závodníky. Lorenzo Sabatini, jeden z nejlepších evropských yoyerů, zaostal na druhém místě o více než 34 bodů, což je nevídaná věc a moc bych za to nedal, že i rekordní rozdíl vůbec. Třetí Stephen Langley ztratil na Michala 46 bodů!

Další – a poslední sobotní – kategorií bylo 2A (looping). V Evropě je to jedna z nejméně oblíbených disciplín, zřejmě proto, že je nejtěžší (jak řekl Vašek Kroutil, trvá pět let, než se dostanete na slušnou úroveň). I proto soutěžili pouze tři yoyeři, je to trochu ostuda, jinde ve světě je tato kategorie velice prestižní. O výsledcích nebylo pochyb už od začátku, neboť 2A ovládá v Evropě dosud neporažený (a všemi oblíbený) trojnásobný evropský šampion Dave Geigle. Očekávání se potvrdilo a Herr Geigle opět jasně dominoval, nechal za sebou na druhém místě Jana Schmutze a třetího Luka Robertse.

Sobotní program plynule přešel do after party, konané v Arše do pozdních nočních hodin.

Nedělní program začal v 11 hodin a hned zostra kategorií 5A (freehand). V ní soupeřilo 18 borců včetně obhájce Davida Molnára, jenž nehodlal hrát druhé housle. Po tvrdém boji nakonec démon v čepici podlehl Danielu Budaiovi, kategorie 5A má tak i potřetí jiného šampiona.

V kategorii 4A (offstring) nastoupilo devět yoyerů, mimo jiné i její dvojnásobný vítěz Nandor Groger. První místo nakonec urval zaslouženě Lorenzo Sabatini o osm bodů před druhým Grogerem; ten uhájil stříbro před třetím Davidem Molnárem o pouhých 19 setin.

V nově zařazené 1A pouze pro ženy se objevilo šest účastnic. Největší favoritkou zde byla členka Yoyofactory týmu, všemi oblíbená Anička Connoly. Nakonec první místo z jejích spárů vyrvala asi nejzkušenější a nejpopulárnější yoyerka Corli du Toit, a to zaslouženě a za největších ovací přítomného publika. Ann Connoly skončila druhá před třetí Julii Gutowskou. Josefína Nešporová na pěkném čtvrtém místě potvrdila, že je nejlepší ženskou závodnicí v České republice. Doufám, že do budoucna se bude v této kategorii soutěžit ve stále větším počtu.

Nemohla chybět ani specifická disciplína – Spin Top neboli káča. Tady Češi nejsou k poražení, vyhráli oba předchozí šampionáty. Jinak tomu nebylo ani letos, opět zvítězil Jakub Konečný před Tylerem Youngem a třetím Lorenzem Sabatinim.

Hank Freeman předvedl krásnou exhibici ve 3A a ukázal, proč je mistrem světa.

Okolo třetí hodiny začala kategorie 1A Open – pro mimoevropské závodníky. Oproti loňsku byla zase více našlapaná známými jmény a nebyl snad nikdo, kdo by se na Open netěšil. Já osobně jsem se těšil hodně – kdy má domácí divák příležitost vidět naživo borce ze světa.
Zúčastnilo se 11 yoyerů a yoyerek a ukázali, že v performanci máme v Evropě pořád co dohánět a že kvalita v Japonsku, Americe apod. je stále o úroveň výše.
První na stage vystoupil Pong Si Yee z Hong Kongu a předvedl něco, na co jen tak nezapomenu: byl to výkon hodný mistra, na podium vtrhl a maximálně mě vtáhl do děje, celé tři minuty jsem koukal jako puk. I výkony ostatních byly skvělé a myslím, že nám připravila tato kategorie hodně inspirujících výkonů a super zážitků. Doufám, že další taková příležitost se opět naskytne. Já osobně bych velice rád viděl Shinhjiho Saita a jeho freestyle.

Atmosféra v plném divadle ukazovala, že už nic nemůže zabránit začátku nejsledovanější a nejprestižnější kategorie 1A v podání 21 finalistů, včetně tří českých zástupců: Vaška Kroutila, aktuálního mistra Evropy v 1A Tomáše Bubáka a Petra Kavky, prvního mistra Evropy v 5A.
Vašek Kroutil si po loňském zranění ramene chtěl napravit reputaci, a proto trénoval s cílem podruhé vyhrát mistrovství Evropy. Začal dobře, po kvalifikaci byl na průběžném prvním místě. Skvělá atmosféra během celého contestu jen podtrhovala, kde jsou nejlepší fanoušci – podle očitých svědků je proti mistrovství světa v Orlandu Praha neporovnatelně lepší.
V první části finále 1A se předvedlo ve velice dobré formě deset borců. Především Grzegorz Wojcik ukázal, že porazit ho bude vyžadovat nejen zkušenosti, ale také štěstí.
Ve druhé části finále jsme měli v akci všechny tři domácí borce. První na řadě Tomáš Bubák vzbuzoval naděje na obhajobu titulu, hodně trénoval, ale neunesl tlak. Freestyle se mu moc nepovedl a skončil na celkovém 13. místě. Osobně věřím, že bude trénovat dál a určitě bude k vidění mezi nejlepšími v Evropě, tam, kam patří a kde mu to sluší nejvíce.
Hned po něm nastoupil Petr Kavka, vynikající yoyer, který ale na nějaký výrazný úspěch stále čeká. Předvedl průměrný výkon a skončil přesně uprostřed startovního pole na 11. místě. Po několika dalších soutěžících nakonec vystoupil Vašek Kroutil , po kvalifikaci jeden z největších favoritů. Nasypal to tam hodně slushně a nikdo z jeho fanoušků nebyl na pochybách, že má celkové vítězství v kapse. Dostalo se mu také ohlušující podpory, kdy diváci ocenili každé povedené combo a trik z jeho božských rukou.
Bylo ovšem zcela zřejmé, že stejně jako loni i letos to je mimořádně vyrovnané; to se také potvrdilo a porota měla rozhodně plné ruce práce správně finále vyhodnotit. Zatímco se s tím porota prala, proběhl na podiu Aero Yo Machete Contest, soutěž týmů.

Před vyhlášením výsledků 1A napětí v divadle dosahovalo jako obvykle maxima a všichni byli zvědaví, jak to letos dopadne – jestli se konečně dočká Wojcik nebo podruhé vyhraje Kroutil. V loňském ročníku se stěsnalo prvních pět borců do rozmezí pouhých osmi bodů, letos byla kvalita podobná a opět to bylo těsné: rozdíl mezi prvními pěti činil pouhých 11 bodů.

Na třetím místě skončil kdo jiný než věčný čekatel na titul Mateusz Ganz z Polska, kterému jeho výkon znovu nestačil na celkové vítězství. Druhé místo nakonec připadlo české jedničce Vaškovi, jenž těsně prohrál s prvním a novým mistrem Evropy Grzegorzem Wojcikem.
Gregorz vyhrál zaslouženě, poté co v každém mistrovství Evropy vystoupil na stupně vítězů, ale poprvé dokázal vystoupat až na první místo.
Yoyeři z Polska se na letošním EYYC předvedli v nejlepší formě, v první desitce se objevili hned čtyři.

Povedené mistrovství Evropy 2012 zakončila nejlepší after párty v historii konaná na střeše obchodního domu v klubu Palanca do časných ranních hodin.

Z mého pohledu toto dokonalé mistrovství bylo ve všem nejlepší a ukázalo, že se může směle rovnat jakémukoliv contestu na světě, což je patrné z názorů všech včetně yoyerů z ciziny. Na adresu organizačního CYA týmu jsme slyšeli jen chválu a na Mistrovství světa je určitě připravena.

Během dvou dni trvajícího mistrovství Evropy navštívilo divadlo Archa kde akce probíhala více než 1500 návštěvníků, což je oproti minulému roku téměř dvojnásobek. Na to, jaké to v Arše bylo, se podívejte do galerie. Je potěšující že yoyo je stále na vzestupu a přitahuje stále více nových příznivců.

Sluší se zmínit, že už je to deset let od doby, kdy kamarádi Brt a Wostok uviděli yoyo na internetu, zalíbilo se jim a postupem času k yoyování v Čechách přivedli další a další lidi. Ruku na srdce, koho by před deseti lety napadlo, že taková hračka přitáhne tolik lidí a dokáže je spojit dohromady, jak vidíme již desátým rokem na dnes již kultovních yoyoseshnách.

Nakonec bych se ještě velice rád ocenil speakera celého contestu Erica Bergmana (UFO), který podal profesionální a bezchybný výkon a pro celý contest bylo jeho moderování při neúčasti Pata Cuartera rozhodně výhrou.

Takže ještě jednou díky organizačnímu týmu za skvělé mistrovství a doufáme, že mistrovství světa Prahu rozhodně nemine, neboť by si ho rozhodně zasloužila!

Již tento víkend se bude v pražském divadle Archa konat Evropské yoyo mistrovství pro rok 2012 (EYYC 2012). Těšit se můžete na yoyery z více jak šedesáti zemí světa. Stejně jako v minulých letech se ukáží i yoyo hvězdy - namátkou Hank Freeman, Hironori Mii, Paul Yath a další. Veškeré informace najdete na oficiálních webových stránkách mistrovství - eyyc12.cya.cz. Pokud budete mít volnou chvilku, určitě se v Arše zastavte, bude na co koukat.

Tentokrát již počátkem října se tuzemská yoyerská komunita sešla k již osmému Mistrovství České republiky, opět v osvědčeném divadle Ponec. Očekávaná velká účast se potvrdila zejména na straně publika a troufám si tvrdit, že byla zatím nejvyšší v historii českých mistrovství.

 Oproti minulým letům největší změnou prošlo pojmenování soutěžních kategorií, kterých jsme viděli celkem sedm.

• Junior (nováčci)
• 1A Advanced (pokročilí)
• 1A Open (otevřená pouze pro cizince)
• 1A Elite (ti nejlepší z ČR)

• X Division (vše kromě 1A a 5A)
• 5A (freehand)
• Spintop (neboli káča)


V devět ráno se hned po registracích rozběhlo i soutěžní klání: kvalifikace Advanced a poté i 1A Elite, z které se do odpoledního finále finále probojovalo 11 nejlepších (k tomu dva borci nasazeni přímo do finále). Juniorku vyhrál po tiebreaku Aleš Hochmal před Vojtěchy Maškem a Dernerem.

 Finálový blok začal na čas v 16 hodin a odstartoval ho moderátor celé akce v převleku za krávu zavislou na steroidech Čóča. Tomu patří velký dík, že a jak se své role opět ujal s nasazením i přes nepřízeň okolností.

 Do finále 1A Advanced (dříve středně pokročilí) se probojovalo šest borců. Třetí místo získal Vojtěch Janeček, druhé Marek Merkner  a první se ziskem 100 bodů Tomáš Vyletěl.

Borci z kategorie Elite zatím demonstrovali skill pilováním svých finálových freestylů, diváci se skvěle bavili a na publiku bylo vidět, že yoyo přitahuje stále více lidí.

 Po pokročilých přišla na řadu X Division s mezinárodní účastí, kde bylo možné předvést 2A, 3A či 4A nebo nejlépe kombinaci všech těchto stylů. Na třetím místě se umístil domácí Jan Bubák, takto nejlepší z českých 2A yoyerů. Looping u nás není bohužel příliš populární a nemohl mít k smůle všech příznivců svojí kategorii. Druhé místo obsadil David Molnár a první místo opanoval Michal Jaško jehož freestyle byl jasně nejlepší. 

Na řadu přišla kategorie Spin top neboli káča, kde už delší dobu nejsou k překonání bratři Koneční. Řada diváků se těšila také na první nához Vaška Kroutila na tomto mistrovství, i on v této kategorii mohl říct svoje. K tomu došlo presně v 16:50 za velkých ovací publika. Nakonec ale Krumlov brothers nedali nikomu šanci a potvrdili, že jsou nejlepší. Překvapením Spin topu pro mě bylo vystoupení Tylera Younga a jeho třetí místo za Danem Konečným (na druhém místě) a zcela nepochybně nejlepším současným českým káčařem Jakubem Konečným. O jeho vítězství nebylo pochyb.

V pauze po Spin topu potěšila publikum exhibice v BMX freestylu, dalším ze zajímavých moderních sportů, které jsou na yoyo mistrovstvích tradičně k vidění.

Diváci tou dobou byli již ve varu (i když jako zvuková kulisa mělo publikum místy rezervy) a všichni byli natěšení na kategorii 5A: tady ve finále bojovalo sedm borců včetně jednoho Čecha. Tím byl Jan Ninja Novotný; jeho freestyle byl sice zábavný, ale na lepší než šesté místo to nestačilo. Umělecký dojem ovšem jen tak nezapomeneme.


O první tři místa v 5A se podělili zástupci Polska a Maďarska. Těsně třetí skončil Matej Cwynar, kterého porazil o prsa čínské babičky druhý Miklos Pardy. Na prvního ovšem neměli, zcela jasným vítězem se stal se ziskem 100 bodů Daniel Budai. Za zmínku stojí neúčast nejlepšího českého 5A yoyera Petra Kavky, soustředícího se pouze v hlavní kategorii 1A Elite.

Speaker večera Čóča poté přibaletil v oblečku baletky. Kromě ovací přihlížejících měl jeho outfit svůj význam – uvést exhibici jednoho z nejlepších, legendy a zakladatele freehand stylu, populárního Steva Browna, který v podobném kostýmu zabodoval na nejvyšší úrovni. Steve předvedl pěknou show a jen tak mimochodem vystřihl svůj klasický old school styl a ukázal, že není legendou pro nic za nic.

V 1A Open, tedy bez českých borců, se postavilo na start finále 11 závodníků, aby předvedli, že i v cizině jsou yoyeři schopní být Čechům konkurencí. Třetí místo obsadil Kristian Kalusza, prohrál jen velmi těsně s Balintem Farkasem. O prvním místě nebylo pochyb, získal ho s náskokem 13 bodů madarský univerzál a démon v čepici David Molnár. Ten se v součtu se stal nejúspěšnějším účastníkem šampionátu ziskem prvenství v 1A Open a druhého místa v X Division. V kategorii Open předvedl pěkný výkon také nejmladší finalista mistrovství, jedenáctiletý slovenský yoyer Jan Hlinka.

 A po Open to přišlo: hluk v divadle dosahoval (konečně) maxima – začátek nejsledovanější kategorie večera 1A Elite s 11 nejlepšími z kvalifikace plus dvěma nasazenými (vítěz pohárového závodu Petr Kavka a obhájce titulu z loňska Vašek Killer Kroutil).

Připomeňme, že na krásném 16. místě celkem skončila jediná účastnice Elite, neméně krásná čerstvá osmnáctka z Pyšel Josefína Nešporová. Velkým úspěch byl oslaven okamžitě a důkladně. Těšíme se na další představení Josefíny, jen je škoda, že žen a dívek nesoutěží více.

Všechny finálové freestyly byly kvalitní, jak se na finále patří, jeden byl přesto výsledkem jiný od ostatních, a to ten vítězný. Z prvních šesti skillerů mohl vyhrát kdokoli – největší šance se ale dávaly Vaškovi Kroutilovi nebo Tomáši Bubákovi a ani na Petra Kavku se nedalo zapomenout. Petr se letos soustředil pouze na tuto kategorii, a tak všichni čekali, co předvede.

Překvapením večera se stal celkově čtvrtý Jiří Zavadil. Jeho čtvrté místo nejspíš mnoho lidí nečekalo, zvlášť když v soutěži byli borci jako Zdeněk Hýbl nebo Robert Kučera. Na celkově třetí místo se nakonec probil s 83 body Petr Kavka (sám poté uznal, že na lepší umístění to tentokrát nebylo). Loňský mistr Vašek Kroutil nepředvedl naplno, co v něm dříme, a obsadil tak druhé místo, pro které by ale byli jiní ochotni vraždit (a nikoli psát na FB, že to byl nejhorší freestyle kariéry).


Osobně si myslím  že druhé místo je pěkné a to i přesto, že se najdou lidé, kteří to berou jako Vaškův neúspěch. Zřejmě neberou v úvahu vysoce konkurenční českou scénu: oproti minulému ročníku bylo finále opět kvalitnější a na bednu bylo zapotřebí více bodů.

 První místo vybojoval z pozice největšího favorita aktuální mistr Evropy Tomáš Bubák, s počtem 100 bodů se stal zaslouženým vítězem hlavní kategorie. 

Zmínit musíme freestyle sobotního oslavence Adama Hříbala, kterému se při nástupu na podium dostalo snad největšího potlesku ze všech závodníků. 

Bohatá tombola (děkujeme sponzorům) předvedla, co jsou schopni něktěří mladší účastníci pro výhru udělat. Na atmosféru v Ponci se podívejte do galerie. Vyhlášením vítězů byl mistrovský blok oficiálně ukončen, následován afterpárty.


Dík patří všem, kdo se podíleli na přípravě a průběhu mistrovství, celé CYA a zejména Kordovi, bez kterých by akce možná ani neproběhla, všem dalším organizátorům, rozhodčím, samozřejmě také sponzorům a divadlu Ponec, které svoje prostory poskytuje již řadu let. 

Další  velká akce nás čeká již brzy, a to na přelomu ledna a února 2012: třetí ročník Mistrovství Evropy. Doufáme, že první misto v hlavní kategorii urve opět a do třetice nějaký zástupce ČR.

Včera, tedy v sobotu 1. října, se konalo v pražském divadle Ponec Yoyo Mistrovství České republiky. V hlavní kategorii ELITE se na prvním místě umístil Tomáš Bubák a tím se stal mistrem České republiky pro rok 2011.

Super Libový YoYo Závody aka SLYZ roku 2011 byly do třetice všeho dobrého nejzajímavější.

Hlavním aspektem bylo skvělé místo [Marina Vltava], kdy jste se pohybovali jak v hale, tak i na pozemcích přístavu. To se mi především u SLYZu líbí, že každým rokem se scházíme v jiné lokaci. Samotné využití místa, kdy byly obchody umístěny do patra, přineslo chill out zónu, ve které se každý mohl pokochat výtvory od značky YoYoTec, Haný, či zakoupit produkty firem Slusny.net a Projekt Jupiter.

Další roli hrál počet účastníků. Ten byl opravdu enormní. Pro porovnání, středně hustých bylo přes 33 a profíků polovina a to 17 kousků. Zde jen doufám a možná i trochu apeluji na naši omladinu, ať se nebojí tří minutové divize! Pro diváky je to ve většině případů lepší podívaná a pro rozhodčí i trochu záživnější část dne.

Dle harmonogramu probíhali středně hustí a začátečníci dohromady. První místo si přes velkou konkurenci ustál Janko Hlinka, druhé Adam Hutchinson a třetí získal Tomáš Vyletěl. Doufám chlapci, že na republice se už budete kvalifikovat v Elite verzi. :]

Následně přišla X-Divize, kterou se skvělou performance a ojedinělým stylem 2A vyhrál Honza Bubák. Druhé místo si podmanil Michal Jaško ve 3A a třetí příčku získal Peter Kišoń v 5A. Po krátké pauze navázal SpinTop se šesti odvážlivci. Nejlépe obodovaným vyšel z této divize Vashek Kroutil, těsně v patách měl Ondru „Shedu“ Šedivého a bronz si urval Peter Kišoń. Musím poznamenat, že při SpinTopu se více zvýrazní fyzička! Káča skáče dál než yoyo. [:

PRO divize si získala veliké obecenstvo. Především při freestylu Petera, který se rozhodl poukázat na kvalitu plastových yoyí! Svého FreeHanda si rozbalil přímo na podiu. K tomu ještě dodám, že přes středně husté došlo k peněžní motivaci od Axla a Petera. Výzva zněla takto: Kdo první zajede celý Freestyle plastovým yoyem, ne delrinovým, dostane od každého z vyzyvatelů 100,-. Žádný odvážlivec se bohužel neukázal. Třetí místo si za svůj výkon zasloužil Daniel Galbavý. Druhé místečko urval Tomáš Bubák a první místo na lehce komorní hudbu vyšvihnul Vashek Kroutil.

Při závěrečné tombole a vyhlašování se ani publikum nenudilo! Některé ceny létaly vzduchem jak pečení holuby do pusy. Je vidět, že se hodně lidí obětuje kvůli pár stringům, či potítku značky Big ShockŸ.

Závěrem bych chtěl poděkovat organizačnímu týmu a speciálně Zdeňkovi za zpříjemnění prvního školního víkendu a skvělého dodržení časového harmonogramu, s minimálním skluzem při vyhlašování. Ten je samozřejmě z důvodu rozhodčích opomíjen. Všechno nejde provést ihned.

Těším se tedy na další originální ročník s prima atmosférou a především hojnou účastí, jako tomu bylo doposud. Fotogalerii najdete na tradičním místě v sekci média.

Myslím, že každýmu je to jasný, ale pro jistotu to zopakuju - ne v každé zemi se to má s yoyováním jako u nás. Jedním z yoyo trpaslíků na mapě Evropy je Finsko. Tam proběhlo jejich historicky první mistrovství teprve loni. Navíc účast čítající doslova několik yoyerů nebyla nijak ohromující. A mně se dostalo příležitosti se na jejich letošní Nationals podívat. A byl jsem dost příjemně překvapen.

Yoyo mistrovství bylo součástí diabolo mistrovství, protože většina yoyerů začínala s diabolem, nebo naopak. Malá odbočka k diabolu. V něm se soutěží v několika divizích (jedno diabolo, dvě diabola, tři diabola, horizontální styl nebo diabolo s jednou půlkou, což je v podstatě taková káča). Mistr se určil tak, že se každá divize obodovala zvlášť a člověk s nejvíce body dohromady je vítězem. Tím se mimochodem stal Marko Akkanen.

Yoyerů se do městečka Joensuu, které je skoro na samotných hranicích s Ruskem, vydalo docela dost, odhadem tak 20. Což je s přihlédnutím na velikost jejich komunity docela slušné. Prý by přijelo i víc lidí, kdyby se to konalo jinde, blíže velkým městům jako Helsinki nebo Tampere. Protože mají prý hodně začínajících yoyerů, které ale rodiče nechtěli pustit samotný cestovat přes 400 kilometrů jen kvůli yoyu. Chápu je, ta cesta byla strašně nekonečná.
Konala se kategorie ladder, 1A a Xko. Xko vyhrál Marko Akkanen, druhý skončil nám všem známý Saska (neboli třetí ve 3A z EYYC 2011) a třetí Jarmo. Saska druhý jen proto, že neodházel celé tři minuty. Příjmení si nepamatuji a i kdyby jo, stejně bych je poplet. 1A skončilo překvapením. Všem vytřel zrak Akseli. Druhý byl znovu Saska a třetí Marko. Loňský obhájce, Kusti se myslím jmenoval, si sice pořídil kotníkový Niky, ale stačilo mu to až na pátý místo. Taky z toho byl dost smutnej.

Bylo hezký vidět jinej pohled na yoyování než je u nás. Ne, že by Finové neměli rádi yoyo a neužívali si být s kamarády. Ale přijde mi, že to cítí trochu jinak. Je dost težký to popsat. Každej by si měl návštěvu podobný yoyo země zažít, ať ví o čem mluvím.